Milena Dopitová
Všechno se vrací protože bloudí, 2007, digitální tisk, zvuk
Chceš kafe? Ano, kolik je? Bude sedm, pořád nemáš hodinky?...
– Ten jogurt je nějakej divnej. To není jogurt, to je majonéza...
– Miluji Tě ještě víc, když tady nejsi, protože můžu o Tobě snít...
– Máš sklenici vody? Ano, pojď dál. Tohle je moje přítelkyně
Elis. A tohle je můj starý přítel. To starý se mi nelíbí. Dobrá,
je to moje první láska. Lepší? Mnohem lepší... – Vypadáš děsně!
Taky jsi mi chyběl... – Sexualita? Neurčitý příslib intimního
sblížení..– Proč máte tak těžké dveře? Myslíte, že Vás ochrání
před světem? Ano, to právě chci... – Myslel jsem, že jsem
šťastnej, že jsem udělal maximum, ale něco mně tu stále chybí.
A vím přesně co. Není tu politické napětí... – Jako by se nic
nestalo a nebudeme to nikomu říkat. Ano, občas si to řeknu
sám sobě... – Je to hezký sen Vás zase vidět. A co je v tom snu
dál? Pak bych vstal a tu dívku políbil, ale... máte večer něco?
Ano. Aha, jistě. Sureálné, ale milé... – Jak můžeš být s Naďou? Já
ji potřebuji. Ale Tobě přátelství nic neříká. Nechci jenom lásku,
ale i respekt. Ty se nedokážeš rozhodnout. Napůl muž, napůl
žena, asi se v tom nevyznáš... – Jak dlouho chceš zůstat? Asi tak
deset dní. Nikdy nevydržíš ani týden. Ty jsi nikdy nebyla doma.
Tvoje svoboda dělá problémy druhým. Řekni jenom, jestli
ano nebo ne. Udělám, co chceš, jako vždycky... – Proč by měl
pomoci? Protože já mám prostředky, abych přesvědčil jeho...
– Mohu umýt kaluž?... – Škoda, že odjíždíte. Přijedu opět za rok
a pak budeme moci pokračovat v našem průzkumu. Doufám,
že budeme moci podniknout něco lepšího než jen průzkum...
– Bylo to těžké, když Tvůj otec zemřel. Vždy když držím tuhle
knížku, je to jako kdyby se mnou byl, vím, že tyhle stránky kdysi
otáčel, četl stejná slova...