1. fotografický festival Funkeho Kolín

 

Genius loci
je nejen danost urbanistického a výtvarně působivého seskupení budov, ale je to prostor prodchnutý dechem civilizace historické a současné. V něm však souznívají lidé, kteří jsou jeho předpokladem – jinak neexistuje. Nadaní zrozenci Kolína své město ozvláštňují a dodávají mu jedinečný a nový význam. To však není dostatečné. Je třeba přijetí.
Fotograf Jaromír Funke narozený ve Skutči a vyrostlý v Kolíně vykřesal svou tvorbou maximum z kolínské architektury sakrální, občanské i profánní a z přilehlé krajiny. Jeho dílo, dnes světově proslulé, nikdy nepopisovalo něco, co by bylo mimo nejbližší okruh jeho zájmu nebo místa jeho působení.
Ve dvacátých letech zaznamenal fotograficky město Kolín a jeho okolí, ve třicátých pozorně sledoval stavbu elektrárny architekta Jaroslava Fragnera, koncem čtyřicátých let své dílo završil monumentálním cyklem fotografií chrámu sv. Bartoloměje. Obešel ve svém životě a díle kruh, aby se vrátil, odkud vzešel. Prošel Kolín jako místo k práci, životu a k rozjímání. V posledních letech života nepodtrhával formální originalitu svých kompozic a velmi pokorně se oddal službě svému městu a jeho významné duchovní památce. Jako magnetická střelka se Funkeho tvorba pohybovala v silovém poli dvou odlišných bodů, tak jako se odehrával jeho vnitřní vývoj: od elektrárny, funkcionalistické stavby, kterou avantgardně zobrazil, až k chrámu sv. Bartoloměje, gotické památce v klasickém ztvárnění, procházeje občanskými stavbami různých dob s vůlí po experimentu i normální vizi.
V trojici slavných kolínských fotografů zůstal Funke jediný ve svých fotografiích věrný Kolínu až do konce života. Josef Sudek patřil stále více Praze. Eugen Wiškovský, ač nebyl z Kolína, věnoval celé jedno životní období (v době, kdy byl v Kolíně profesorem) fotografování kolínské architektury spolu s přítelem Funkem…
Pro fotografii bylo důležité, že Kolín jako město oslovilo několik osobností, ať už rodáky byli nebo přicházeli odjinud. Aby toto oslovení bylo možné, musela celá atmosféra k němu vybízet, být otevřená k nově vznikajícímu. Genius místa není jednou provždy dán, je třeba jej stále oživovat.

Anna Fárová, červenec 1993 (text v katalogu k 1. festivalu fotografického festivalu Funkeho Kolín)

Zpět